Jdi na obsah Jdi na menu

Výstava Cyrila Hančla

14. 9. 2008
V neděli 26.října 2008 bude ve 14:00 v modlitebně sboru vernisáží zahájena výstava obrazů sochaře a malíře Cyrila Hančla.
Obrazek
Cyril Hančl se narodil 23.11.1964. Událostí, která výrazně ovlivnila jeho pozdější směřování, byl nález kamenického nářadí, které původně patřilo Cyrilovu dědečkovi. Toto „dědictví“ provázelo jeho první kontakty s kamenem, jako materiálem výtvarné práce. Seznamování to bylo příjemné a vedlo k rozhodnutí studovat na SPŠ kamenické v Hořicích. V době studií se Cyril zároveň velmi aktivně věnoval sportu. Při pozdějším rozhodování ale nakonec nad hokejem definitivně zvítězilo sochařství.

 K sochařské tvorbě se po revoluci přidružil další obor – keramika. Na počátku stála koupě hrnčířského kruhu a touha vyzkoušet něco nového. Brzy se ukázalo, že práce s hlínou není právě jednoduchá. Cyrila ale nové možnosti zaujaly a tak vytrval. Byla to doba, ve které v Čechách vznikalo mnoho čajoven. Kvalitní česká čajová keramika přesto byla spíše nedostatkovým zbožím. V průběhu devadesátých let si Cyril Hančl v tomto oboru vypracoval nezaměnitelný styl. Dnes jeho čajové misky a konvice najdeme v mnoha domácnostech.

 Společným jmenovatelem soch i keramických výrobků Cyrila Hančla je umírněnost, cit pro materiál a pečlivá práce s detailem. Nepřítomnost ozdob nechává vyniknout charakter a kvalitu kamene i hlíny. Oblé tvary při tom nezapřou silnou inspiraci přírodou. Obvyklým tématem soch jsou zvířata, ke kterým má autor velmi láskyplný vztah. Jak sám říká: „Rozhodující je motivace. Pozitivní emoce, to je pole, na kterém vyklíčí nejlepší vize. Zvířata jsou moje téma, je nemožné je nemilovat.“

 Snad je to právě zkušenost s čajovou keramikou, která vede k tomu, že sochy Cyrila Hančla často vedou jakýsi rozhovor s dalším živlem – s vodou. Nejrůznější prohlubně se touto tekutinou plní, chrání ji, stávají se nádobami. Právě tak je tomu i v případě žulové sochy Cub. Toto anglické slovo označuje zvířecí mládě. Snad malou lišku, nebo medvídě. Jednoduchý tvar připomíná oblé tělo, které se klidně a odevzdaně vyhřívá na slunci. Prostor mezi hlavou a končetinami vyplňuje čistá voda. Autor sochu komentuje: „To je můj miláček. Někdy se tak cítím.“

 Duchovní rozměr sochařské tvorby je pro Cyrila Hančla samozřejmostí. Jeho sochy odhalují krásu stvořeného. Zvířata v nich vystupují jako dar, který si zasluhuje naši lásku, respekt a obdiv. Každá socha vyzývá k dialogu, komunikuje s námi, téměř si vynucuje naši účast. Tvrdý a chladný povrch kamene se proměňuje v cosi teplého. Přivolává náš dotek.

 Autorův vhled do světa přírody se ještě více ozřejmuje, když jsou sochy umístěny v plenéru. Neobjeví se ani náznak cizorodosti. Objekty, které si vyžádaly hodiny namáhavé lidské práce, působí jako autentické přírodniny.

 Sochy, obrazy i užitková keramika Cyrila Hančla nám přinášejí to, co tak často postrádáme. Klid. Jak říká sám sochař: „Klid, to je všechno.“

Obrazek