Víkendové setkání zrakově postižených a jejich přátel Na Topolce
Víkendová setkání zrakově postižených a jejich přátel jsou jednou z nabídek Střediska pro zrakově postižené (SZP), patřícího k Diakonii ČCE. Jejich počátky sahají do 80. let minulého století. Setkání se konají dvakrát ročně na různých místech republiky ve sborech různých církví – nejčastěji ČCE. Tentokrát se ovšem konalo ve sboru Bratrské jednoty baptistů v Praze Na Topolce a to ve dnech 15. – 17. května 2015. Zdejší sbor se již před několika lety stal určitým partnerem SZP, a to se v pozitivním smyslu slova projevilo i v celém průběhu setkání.
Hned v pátek navečer vítala přicházející účastníky usměvavá sestra kazatelka, která připravila i úvodní večerní pobožnost. Při ní se zamýšlela nad podobenstvím o marnotratném synu.
Jak již je při pražských setkáních obvyklé, nejvíc účastníků se sejde v sobotu – tentokrát to bylo asi 25 účastníků z Prahy, ale i z dalších míst republiky: Brna, Třebíče, Jihlavy, Hradce Králové i Vyššího Brodu. Potěšili nás ti, kteří byli na setkání poprvé – jak lidé se zrakovým postižením, tak i průvodci. Doufáme, že i oni byli spokojeni a zůstanou se Střediskem v kontaktu.
Sobotní dopolední výklad připravil, stejně jako na tomto místě před pěti lety, bratr farář Bohumil Baštecký z ČCE. Tentokrát se zamýšlel nad životem praotce Jákoba. Úvahy o jeho pestrém životě i vztazích v užší či širší rodině vyvolaly živou diskusi.
Protože navzdory předpovědi přálo i počasí, téměř všichni účastníci setkání využili polední přestávku k procházce po blízkém Vyšehradě.
A po ní se již vydali na cestu vzdálenější. Severní Indií, kterou nedávno navštívil, nás v odpoledním programu provedl bratr ing. Jan Procházka z ECM. Řadu obrázků (pro ty, kteří je mohli sledovat) samozřejmě doplnil a upřesnil zajímavým výkladem. A ochotně odpovídal i na nejrůznější otázky.
Večerní program patřil tak trochu vzpomínání – ukázky z některých večerních programů let nedávných i docela vzdálených – poznáme, kdo a kdy nám hrál či zpíval? A možná se k tomu váže i nějaká další vzpomínka? Je jistě dobré a snad i příjemné si připomenout, co všechno jsme za roky, kdy se setkání konají, mohli společně prožít.
V neděli dopoledne jsme se jako obvykle rádi zúčastnili bohoslužeb hostitelského sboru. Po nich následoval společný oběd, který, stejně jako všechna ostatní jídla, připravovaly sestry zdejšího sboru. Měli jsme se opravdu skvěle a za to jim patří náš velký dík.
Po obědě jsme se začali rozcházet a rozjíždět zpět do svých domovů. S vděčností za prožité dny a s nadějí na příští setkání. Pro některé to bude již letní týdenní pobyt na Šumavě.
Jana Červeňáková
vedoucí SZP