Já jsem dveře
19.neděle
po sv.Trojici, Na Topolce, 28.9.2008 Jan 10,9
Milé sestry a bratři,
tuto a také příští neděli se
zaměříme na text desáté kapitoly Janova evangelia. Ježíše v tomto textu
zastihujeme v rozhovoru se skupinou židů, mezi kterými jsou také farizeové.
Ježíš k nim mluví a používá při tom obraz velikého ovčince – tedy
ohrady, do které se na noc zaháněla různá stáda, aby tam, v bezpečí a pod
dohledem vrátného, vyčkala, než se zase ráno rozběhnou na pastvu.
Tento obraz, jak je
v Novém zákoně pravidlem, je opět vzat z každodenního života.
Pastevci dobře věděli, jak je důležité stáda ochránit a zajistit je před dravou
zvěří a lupiči.
A sám pro sebe si Ježíš
v tomto obraze volí poněkud neobvyklou metaforu: „JÁ JSEM dveře.“ Dveře –
tedy místo pohybu. Místo, na kterém se člověk nezastavuje, ale kterým prochází.
Vlastně úzký průchod – úzká cesta.
Ne náhodou jsme četli jako
první čtení z Písma právě 121.žalm. Stačí, abychom Ježíšova slova pozorně
pročetli a uvidíme, že jsou slovům tohoto žalmu nápadně podobná.
„Kdo
vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet…“
„Hospodin
tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé
vycházení a vcházení nyní i navěky.“
V pozadí
obou těchto výroků je myšlenka ochrany či záchrany toho, kdo je na cestě.
Potřeba, se kterou se věřící člověk k Bohu často obrací. I my sami se
v různé nouzi a v různém ohrožení uchylujeme k modlitbě, prosíme
o pomoc, o Boží zásah.
Zdá se
tedy, že Ježíš právě na toto téma navazuje a slibuje nám, že nás zachrání v každé
nouzi. To je způsob, kterým často byl a dodnes je tento Ježíšův výrok pochopen.
Ježíš, jako ochránce před ohrožením.
Jenže
pokud nemáme upadnout do povrchní představy Ježíše jako nadpřirozeného
pomocníka, nesmíme jeho dnešní slova číst izolovaně, ale musíme je zasadit do
celého kontextu Ježíšova života. A tady už začínáme chápat podivné napětí,
podivný nesoulad.
Na jedné
straně jsou uklidňující výroky o ochraně, bezpečném vycházení a vcházení.
Slova, která musí každou ovci stáda ukonejšit a uklidnit.
Proti
nim ale stojí vlastní příběh Ježíšova života – odmítnutí, pronásledování, soud
a smrt na kříži.
Ježíš,
který v jednu chvíli konejší své posluchače jako vystrašené ovce, vzápětí
nezakrytě sděluje svým učedníkům: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky.“ A
jinde zase: „Budou vás pronásledovat, budou vás
vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.“
Jak
můžeme toto napětí přijmout a překlenout? Nejsou nakonec Ježíšova uklidňující
slova lživá a klamná?
Záchrana,
kterou Ježíš nabízí, odporuje lidskému očekávání. Je to zkrátka docela jiná
záchrana, než po jaké obvykle toužíme. Neznamená
ochranu před nebezpečím. Právě naopak. Znamená možná zvýšené nebezpečí.
Ten, kdo se rozhodne
„procházet Ježíšem“ jako otevřenými dveřmi, ten kdo přijme pozvání
k tomuto novému vyjití a k této nové cestě, zjistí dříve nebo později, že
je to cesta riskantní a nebezpečná. Následovat Ježíše nutně znamená dostávat se
do napětí či konfliktu.
Hned prvním takovým
konfliktem je srážka se sebou samým. S naší touhou jít svou vlastní
cestou. Případně s touhou žádnými dveřmi neprocházet, ale setrvat
v bezpečí ovčince či v hojnosti pastvy. To, že jsme se rozhodli pro
Krista, neznamená, že se od něho nemůžeme vzdálit. Můžeme. Naše pohodlnost,
obavy a kolísající víra nás od něj mohou oddělovat a oddělit.
V další řadě znamená
následování Ježíše konflikt se světem, ve kterém žijeme. Ať už vyhrocený –
v době pronásledování křesťanů a nesvobody, kdy je potřeba se nezaleknout
moci, nebo méně nápadný (ne však méně nebezpečný), v situaci kdy církev
uzavírá se světem smír. Kdy svět nabízí pohodlnější a zdánlivě rozumnější cesty
k následování. Kdy přichází pokušení obrousit příliš ostré hrany
následování Krista a uniknout tak posměchu, odmítnutí a nálepky staromódnosti
či fanatismu. Taková je právě naše současná situace, kdy se nám stále nabízí,
abychom svou víru od-radikalizovali, abychom se více řídili tím, čemu se říká
„zdravý rozum“, abychom to zkrátka nepřeháněli.
Následování Krista –
procházení jeho dveřmi, ale přináší ještě další - třetí rovinu konfliktu. Je to
rovina na první pohled paradoxní – konflikt s mocí náboženskou, církevní.
Tak to citelně prožívaly postavy reformátorů, skupiny anabaptistů i baptistů.
Poznání Krista vede k přehodnocení stávající praxe církve. Rozhodnutí
k následování Kristova příkladu, může vézt a často i vede k napětí
s oficiálními církevními strukturami. A tato srážka může být velmi
bolestivá a nebezpečná.
Shrnuto: Ten, kdo přijme
pozvání do otevřených dveří Ježíše Krista, musí počítat také s tím, že na
této cestě schytá rány. Velikonoční události i další dějiny křesťanství
ukazují, že to často bývají rány smrtelné.
A přesto všechno nejsou ta
Ježíšova slova: „Kdo
vejde skrze mne, bude zachráněn“ klamná. Taková je nepochopitelná logika Božího
království:
„Neboť kdo by chtěl zachránit svůj
život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“
Následování Krista až do krajnosti smrti vede k záchraně a k novému
životu.
Židé, kteří poslouchali
Ježíšova slova o ovčinci, reagovali různě. Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a
blázní. Proč ho posloucháte?" Byli to ti, kteří nabídku otevřených dveří a pozvání
k Ježíšově cestě nepřijali. Je klidně možné, že tak byli díky svému
„zdravému rozumu“ uchráněni mnoha nesnází. Že zachránili svůj pozemský život a
jeho komfort.
V zástupu
ale byli i jiní lidé. V jejich reakci zaznívá zájem a překvapení nad Ježíšem. "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?" Možná, že se někteří z nich ještě „umoudřili“,
ale smíme věřit, že pro některé bylo toto setkání s Ježíšem prvním krokem
do otevřených dveří. Pravděpodobně za to schytali nadávky, posměch, vězení. A
také smrt.
Smrt, vzkříšení a život
věčný.
Pane Ježíši Kriste,
Pohled na Tvůj příběh
naplňuje člověka úzkostí. Toužíme po bezpečí a ochraně. A Ty nám místo toho
nabízíš cestu pod křížem. Průchod dveřmi smrti. Prosíme Tě, dej nám sílu a
odvahu, abychom se nenechali ovládnout strachem a pohodlností. Chceme jít za
Tebou, ne tak, jak se líbí nám, ale tak, jak se zalíbilo našemu nebeskému Otci.
S důvěrou očekáváme zaslíbenou pastvu v čase plnosti.
Amen