Milan Balabán - ANDĚLÉ, Boží posli i zlomocníci
Anděl (h. mala'ch, ř. angelos, l. angelus) byla podle původní představy nebožská, ale nadlidská bytost různých podob, analogická kerubům a serafům (srov. Gn 3,24; Iz 6,2), což byla okřídlená zvířata. Byly to bytosti nezávislé na lidském biocyklu, neženaté a nevdané (Mt 22,30), pohybující se mezi nebem a zemí jako prostředníci mezi bohy a lidmi. Okřídlení andělé odpovídají pozdějším představám, jimiž se rozhýřila křesťanská (popřípadě židovská) ikonografie. Andělé sloužili i metaforické symbolice (srov. Komenský: Angelus pacis, 1667). Určující je hebr. mala’ch, to znamená posel, Hospodinův nebo Boží. „Můj posel“ je jméno pozdního proroka Malachiáše (mala’chi). Božími posly jsou především lidé, „boží muži“ a proroci: Ámos, Jeremiáš a jiní. Poslem může být kdokoli a cokoli, třeba i ta kouzelná oslice lžiproroka Bileama, která věštecky zahýkala (Nu 22; 2 Pt 2,16). Hagaře s dítětem se zjeví anděl, možná místní poustevník, a ukáže jí vodní pramen (Gn 21,17). Rigidně poslušného Abrahama zarazí Hospodinův anděl, otec nesmí obětovat vlastního syna jako nějaké obětní zvíře (Gn 22,11). Ve snu byl vyzván Ježíšův otec Josef, aby utekl do Egypta (Mt 2,13-15). Zasahují i andělé smrti (negativní andělé), někdy je smrtícím andělem sám Hospodin (Ex 12,29). Anděl smrti zčervivěl i krutého Heroda (Sk 12,23). Andělé se cítí jako doma v biblických apokalypsách (Daniel, druhý Zacharjáš, Zjevení Janovo). Andělé byli později hierarchizováni a měli svá jména. Anděl Gabriel se zvěstně zjevil židovské dívce Mirjamě (L 1,28). Vzato historicko-nábožensky, můžeme vidět v andělství opravnou náhradu za mnohobožství. Evangelium (eu-angelion) je vlastně šik Božích poslů.